První návštěva posilovny – 2. díl
Chcete něco udělat se svojí postavou? Trápí vás jak vypadáte? Posmívá se vám okolí? Pak věřte že vždy a za každé situace se s tím dá něco dělat. Druhý díl třídílného seriálu o prvních krocích Milese k posilovně. Dnes o tom jak se Miles rozhodl přibrat a jak dopadla jeho první návštěva v posilovně.
Minule jsme se věnovali motivaci ke cvičení a dnes se podíváme na to, jak to vypadalo v posilovně.
Jak tedy přibrat
Jak přibrat? Zkoušel jsem hodně cest ale jedna jediná vedla k úspěchu. Posilovna. První co mě napadlo bylo investovat všechny peníze co mám do posilovny. Jenže mohu vám říci že to nebyl a není ten nejlepší nápad ani věc co můžete udělat.
Logicky – díky všem doporučením v posilovnách jsem oslovil trenéra v posilovně AXA – jmenuje se Vladimír Hirka – ale o tom v jiném článku. Dopadlo to katastrofálně – asi tak že jsem přibral při dodržování jídelníčku který mi sestavil 1 kg za 8 měsíců a narval jsem mu za tu dobu cca. 50.000 CZK.
Takže závěr byl – udělat z přibírání prioritu svého života a vše muselo jít stranou. Začal jsem se svým nejlepším kamarádem který byl stejně zapálený jako já – s Kamilem.
Bench – všech cviků král
Moje první skutečná návštěva posilovny byla celkem legrační. Jako klasický počítačník jsem nakoupil hlavně kvalitní tepláky, tričko a boty. Zhltal jsem všechny diskusní fóra o cvičení na internetu a šlo se na věc.
Posilovna byla nová a já nevěděl kudy se porádně do ní jde. Na recepci sličná dívčina před kterou jsem zrudl protože moje první kroky vedly samozřejmě do dámské šatny a následně pak do solária. Ukázala mi cestu do šaten.
Moje obavy z toho že to tam bude samý „nabušenec“ se rozplynuly. Chodí tam prostě normální lidi a sem tam nějaké to větší „hovádko“. ;)
Po převlečení mé kroky následovali do přímo ke strojům – vyzbrojen bederním pásem (který je vhodný na dřepy, mrtvý tah ale jak se dál dočtete tak rozhodně ne na běhání) – jsem se odporoučel na bežící pás.
Proč běžící pás? Ani nevím ale protože na něm všichni běhali :) Poté co jsem na něj vlezl tak jsem nevěděl co s tím. Spousta tlačítek a pípatek – no a abych nevypadal trapně tak jsem zněj honem rychle slezl kroutíc hlavou že jsem si jako zapoměl pití. Na recepci se mě milá slovenka zeptala co si želám – a protože jsem chtěl působit jako “hartkor” tak jsem si želal něco hodně silného – koukala na mě sice jako zjara a zkušeně mi nabídla višňový iontový nápoj. O kterém ja do té doby slyšel snad jen z televize.
Napil jsem se a pokračoval ve své adventuře. Běžící pás jsem nechal být a utíkal rovnou k benči. To jsem kdysi viděl – prostě lehneš a tlačíš.
Uložil jsem se na benchovou lavičku a po kolegovi předtím tam zůstalo pár kotoučů – cca. 105kg. Vstal jsem a jeden z každé strany oddělal. Zůstalo tam cca. 65kg – nemohl jsem to nadzvednout – nutno podotknout díky bohu jelikož jsem mohl skončit hodně špatně.
Zvednul jsem se tedy ještě jednou a sundal kotouče úplně – zůstala tam taková ta klasická 20kg olympijská činka. S tou mi to šlo celkem dobře – provedl jsem jaksi taksi cca. 5 opáček – a ty poslední za urputného hrdelního řvaní – ikdyž vlastně nebyl ani důvod protože jsem to uzvedl – nicméně jsem to chápal že to je jakýsi kolorit či řev lva před koncem své kořisti. Dokážete si představit jak jsem asi působil? :) řvoucí hubeňour s 20kg činkou na benchi?
A to nejhorší mělo teprve přijít.
Kutululůůů
Po první zdařilé sérii jsem nasadil o něco menší kotouče – celkem tam bylo 30kg. Ulehl jsem s dobrým pocitem že to fakt hustě poroste. Zvednout to šlo jenže pak jsem dal 2 opáčky a … najednou v půli cesty místo aby činka šla pod mojí „koňskou“ silou nahoru tak padala dolů. Chvíli jsem s tím zápasil u hrudníku a pak to vzdal.
Jenže co teď? První moje myšlenka byla – bohužel špatně – co si ostatní pomyslí a tudíž okamžitě padlo řešení někoho volat i přesto že jsem se celkem úspěšně začal dusit protože moje plíce nedokázaly nadzvednout tu váhu. Nestyďte se prosím v takové situaci si zakřičet – protože posléze co to necháte dojít tak daleko jako já – začnete zelenat a ani křičet vám nepůjde.
Inu zbývalo ono kutululůůů :) Mnozí jistě znají – začnete činku kvůli tomu že se pomaličku dusíte tlačit co to jde dopředu a pěkně si přejedete poctivě každé místečko na těle – hrudníkem počínaje a pánským přirozením konče.
Musím podotknout že hodně moc záleží na konstalaci vašich kuliček jak si je poskládáte při ulehání k benchi. Já měl smůlu – takže doufám že nedošlo ke kastraci jelikož absolvovali celkem nepříjemnou zatěžkávací zkoušku.
A víte které místo je nejvíce nepříjemné? Kupodivu břicho – taková vnější masáž žaludku a následně střev – no není nic lepšího :)
A zítra poslední – třetí díl – pár rad do posilovny pro ty co začínají se cvičením a mají z posiloven obavy.
Vydáno dne 16.12.05 - publikoval: Miloslav Lujka
Přidat si článek První návštěva posilovny – 2. díl do záložek: 
Jo tak tomu jsem se já vyhnul. Protože mám opačný problém a tedy nadváhu, tak jsem první 3 měsíce střídal jen steper a rotoped atajne jsem sledoval. Díky Lubošovi(majitel a mimo jiné i vzpěrač), který má už něco za sebou a kterému jsem dost věřil, mě to celé minulo. Hned mi dal benčovat poze tu 20kg těžkou tyč a po třech seriích jsem usoudil že má uplnou pravdu a další, asi 3 dny, jsem se proklínal, že jsem si nenašel ještě něco lehčího:-).
— Piccasso · 5.05.08 · #
Přesně tak – kdyby jsi se chtěl podělit o tvoje další dojmy tak nám napiš do redakce – email mlujka@moje-fitness.cz – podle nás nejsou důležité jen jídelníčky, rady a tréninky ale zárove�? pocity a ty myšlenkové pochody protože leckdy člověk má odhodlání a začne ale pak najednou přijdou krize apod. a když uvidí že v tom není sám tak je může snáze přkonat.
— Miles · 5.05.08 · #
Čaute, mám problém:( Když jsem si chtěl uložit váš mail ( mlujka@moje-fitness.cz ) napsalo mi to, že e-mail je neplatný. Mohli by jste mi prosím poslat platný mail?:) Díki moc…
— HevyMara · 13.03.09 · #