Protein a letiště – díl 1.

Ptáte se co má protein společného s letištěm? Pro odlehčení a pobavení přináším menší příhodu která se mi stala na služební cestě do Francie. Protein a letiště se prostě nemají rádi.


Psal se rok 2002 a šéf mi oznámil že bych měl přiletět do Paříže na nějaký meeting. Bylo to zrovna v době kdy jsem z 59 kg nabíral na vysněných 80 a byl jsem zhruba na půl cesty, tedy asi 70kg.

Příprava na cestu a hlavně nezapomenout ten protein

Protože jsem patřil jsem mezi takové ty přírodní vitariány žijící ze vzduchu a blahodárné záře monitoru tak každý gram svalové hmoty byl pro mě učiněný zázrak a měl jsem díky trenérovi co mi sestavil jídelníček vánoce každý měsíc v podobě 4kg váhy.

Za žádnou cenu jsem tento růst nechtěl zastavit tím že nebudu řádně ty dva dny na cestě do Paříže jíst. Jenže co jíst když člověk stráví hodinu cestou na letiště, hodinu na checkin a hodinu čekáním v letadle a zhruba dvou hodin letu. To nám dělá smrtelnou kombinaci Téměř peti hodin.

Protože jsem patřil mezi chudší tak nějaké rady typu “jídlo na letišti” nepřicházely v úvahu. 120 CZK za kafe a k tomu jeden muffin “zdarma” – navíc plný mouky – mě nějakou euforií zrovna nenaplňovali.

Zbylo tedy jediné: “Milesi připrav protein a mussli tyčinky”. Nutno podotknout že kdybych věděl co mě čeká asi bych si to dobře rozmyslel :)

Laktofit protein chudých

Vůbec se nestydím za to že jsem tenkrát neběhal v bílé košilce a modrýma proužkama a černých tesilkách jako velký pan manažéér. (K těmhle typům jen tak mimochodem patří auto VW Passat :) Schválně si jich někdy všimněte – bílá košilka, tmavé tesilky, kožená taštička a VW Passat. Jo a neměl bych zapomeout na telefon a handsfree v uchu ikdyž náhodou jdou na toaletu + všudy přítomný výraz “štěstí v tváři” a nádechem: “Kupte si to ode mě a já vám dám slevu” :)

Tudíž vzhledem k faktu že můj účet byl do mrtě provětrán den po výplatě jsem žil a supplementoval z toho co šlo – tedy Promill Laktofit 70% Superprotein. Super zrovna nebyl ale cena byla super takže když člověk ušetřil nějakýho “kačáka” tak mu chutnalo skoro všechno.

Laktofit protein a bojové přípravy

Den před odletem jsem přemýšlel jestli protein nasypat do pytlíčků nebo rovnou do lahve s vodou. Vzhledem k tomu že protein měl na etiketě napsáno něco ve smyslu že po smícháník s vodou je nutno ho okamžitě zkonzumovat tak jsem si řekl že pytlíčky.

Po hodině jsem naznal že bych měl připravit i do lahvinky protože co když bude drahá voda někde. Takže jsem se jal míchat protein do 1,5 pet lahve. Jelikož jsem neměl normální vodu tak jsem si vzal perlivou – dost hrubě perlivou :) – a můžu vám říct že to byl celkem fičák. Po nasypání došlo k prapodivné – mnou – chemikem amatérem zcela neočekáváné – reakci a protein “poprskal” a zalepil celou kuchyni. Zkusil jsem to podruhé s tím že proces sypání byl už pomalejší. Zadařilo se.

Pro jistotu jsem nabalil i další dvě pet lahve vody – perlivé samozřejmě.

Protein a cesta na letiště

Ráno jsem vyjel na drastickou a nezáviděníhodnou cestu MHD s jednou mezizastávkou v office bo jsem si zapoměl přesměrovat telefon do schránky.

Cesta byla strastiplná už proto že jsem netáhnul pouze laptop jak se předpokládalo ale i tašku do posilovny s mým chemickým proteinovým vybavením na přežití.

Zde nutno zdůraznit že má mysl byla naplněna štěstím jak jsem to všechno hezky “pošéfoval”. Bohdá nebude abych zhodil kilo kvůli nějakému cestování.

Letiště Praha Ruzyně – první proteinová příhoda

Kolega co letěl se mnou je takový ten typ bez snídaně, když je oběd tak OK a když není tak se taky nic neděje atd. Jenže jeho muskulatura je poněkud jiná, má od přírody celkem velké ramena a být svaloušek pro něj vlastně ani není priorita. Takže snídani neřešil. Já v dobrém rozpoložení vytáhl proteinový přípravek a za checkinem jak se čeká u gate jsem ho otevřel.

Odnesly to kalhoty, košile (obyčejná ale bohužel jediná) a kousek letištní sedačky. Takže jsem pěkně celý výlet ve Francii lepil – proč ne vždyť přece jednou budu hardcore kulturista :) a hardcore kulturisti mají asi takových příhod hodně

V domění že řidiči kamiónů mají příhody s lehkými ženami tak já – budoucí hardcore kultrista – mám příhody s proteinem. Takže ve finále jsem byl na sebe i trošku pyšný a hrdě jsem odmítnul nabídku kolegy na záložní košili.

Můj výlet ale nebyl ještě u konce.

Chcete se dozvědět jak výlet pokračoval? Počkejte si pár hodin na 2. – poslední díl :)



Vydáno dne 12.09.05 - publikoval: Miloslav Lujka

Přidat si článek Protein a letiště – díl 1. do záložek: post this at del.icio.uspost this at Diggpost this at Google Bookmarks

Komentář


Jaký je opak dne?

Fitness menu