Malé podzimní zamyšlení nad problematikou kulturistiky (II. díl)

Obrázek kulturisty

Dnešní díl přímo navazuje na minulý článek  - Malé podzimní zamyšlení nad problematikou kulturistiky, kulturistech samotných a s nimi spojených fitness a welness.


Můžou ovšem zaznít i argumenty dávající kulturistiku na stejné místo jako cyklistiku, kde využívání nedovolených látek se bohužel stalo také nepříjemnou praxí. Nicméně toto tvrzení můžeme dát do souvislosti s medializací těchto dvou odlišných forem zápolení. Podívejme se, kolik se jednotlivým sportům dává prostoru v televizi. Tour de France, nejslavnější závod planety, je díky médiím jednou z nejsledovanějších sportovních akcí, kdežto Mr. Olympia není ani zdaleka tolik prezentován. To také souvisí i s vyprodukovanými hvězdami. V cyklistice můžeme hovořit o globálních legendách typu Eddie Merckx nebo Lance Armstrong, kdežto kulturistika nám může nabídnout „jen“ jednu globální hvězdu v podobě Arnolda Schwarzeneggera, který je ovšem více známý jako filmová hvězda a kalifornský guvernér, nežli sedminásobný vítěz Mr. Olympia.

Přechod kulutirstiky k fitness a welness

A v tuto chvíli se dostáváme k druhé problematice – jak se z kulturistiky vyvinula odvětví fitness a příbuzné welness. Dřívější idoly kulturistiky, jako byl Eugen Sandow, první globálně známý strongman i kulturista (právě na Mr. Olympia se dává jako hlavní cena soška Sandowa) a John Grimek, kulturista přelomu čtyřicátých a padesátých let, jehož fotografie jsou dodnes nejpublikovanější kulturistické snímky (Nosek, 1992, s. 1). Postavy těchto jmenovaných borců by se ještě daly přirovnat k antickým sochám. Nicméně je nahradili dnešní „přerostlí hrdinové“ jako Dexter Jackson či Jay Cutler. To způsobilo postupné odvracení fitness center od adorování těchto tradičních kulturistických monster jako např. Marcuse Ruhla, jenž dostal i v kulturistickém prostředí titul Mr. Freak (monstrum, zrůda) nebo dalších jemu podobných. Tím se vyvinulo fitness dnešního typu a s ním spojené welness. Odstoupilo se tedy od nabírání co největšího objemu svalové hmoty. Tu nahradila celková péče o tělo, udržování fyzické kondice a relaxační cvičení.

V součastné době také zaznamenává rozvoj tzv. kosmetický sport. Dal by se ztotožnit s fitness, nicméně s větším důrazem na dokonalý osobní vzhled. Tato centra, jinak řečeno welness, kladou důraz i na klubovou příslušnost. To můžeme vypozorovat na mohutných billboardech vybízející změnit životní styl a stát se členem „našeho klubu“. Tento druh socializace také již nemá se sportem nic moc společného.

Na závěr bychom tedy mohli říci, že na posilování samotném či udržování si zdravé a krásné postavy jistě nic špatného není. Ovšem je tu právě ta druhá stránka věci, která dělá z tohoto fenoménu nesmyslný business. Bylo by tedy dobré striktně rozlišovat, co je to zdravý životní styl spojený se sofistikovaným posilováním, dodržováním zásad zdravé výživy, jenž bychom mohli nazvat klasickou „kalokagathií“ a druhou stránku věci, o které bychom mohli bez nadsázky říci, že se zdravým životním stylem nemá téměř nic společného. Zde samozřejmě hovoříme o oněch „nezdravých“ kulturistech, ale také o uměle vysportovaných členech „svých klubů“, pro něž je toto členství a socializace v nich více, než jen krásný pocit ze sportovního prožitku a spontánního pěstování zdravě vypadajícího těla.
 
Použitá literatura:



Vydáno dne 28.10.09 - publikoval: Mgr. Ondřej Štaud

Přidat si článek Malé podzimní zamyšlení nad problematikou kulturistiky (II. díl) do záložek: post this at del.icio.uspost this at Diggpost this at Google Bookmarks

Komentář


Jaký je opak dne?

Fitness menu